Není jich zase tak málo – takový dojem může vyvolat kompletní seznam církevních škol. Má asi 160 položek a kromě mateřských, základních, středních, speciálních a vyšších odborných škol zahrnuje také další školská zařízení, typicky třeba salesiánská střediska volného času. Pestrý je přehled zřizovatelů: od biskupství, řeholních řádů přes nekatolické církve až po různé místní skupiny lidí, kteří reagovali třeba na lokální nedostatek určitého typu školy. Nebo chtěli vést výuku jinak, třeba v menším kolektivu, s důrazem na pěstování dobrých vztahů.

Skutečnost, že si církevní školy uchovávají určitou odlišnost od běžného stylu veřejných škol, dokládají i některá čísla Českého statistického úřadu: například známá feminizace školství, tedy výrazná převaha žen v pedagogickém sboru, se církevních škol týká také, ale v menší míře – šance narazit na muže-učitele je vyšší právě v církevní škole. A stejně tak je vyšší pravděpodobnost, že v běžné třídě takové školy se vzdělává žák či žákyně s nějakým typem postižení. „Vyšší podíl žáků s postižením u církevního zřizovatele může být dán větším důrazem na solidaritu s potřebnými v těchto školách,“ konstatuje k tomu statistický úřad.

A dále uvádí, že v minulé dekádě, tedy mezi lety 2011 a 2021, se téměř zdvojnásobil počet žáků v církevních základních školách na současných více než sedm tisíc. K tomu si přičtěme třeba 600 učitelů nebo 105 tříd v mateřských školách. Také každý čtyřicátý středoškolák se na maturitu nebo výuční list připravuje v církevní škole.

Opravdu to není málo, i když v jednotlivých položkách je podíl církevních škol v celku vzdělávací soustavy vyjadřován maximálně v jednotkách procent. I to může být hodně v případě konkrétní rodiny, která hledá vhodné místo pro své děti. Ostatně jako letos na jaře, kdy se projevila nízká kapacita středních škol naproti silnějšímu populačnímu ročníku.

Nemáme se za co stydět

Církevní školy ale chtějí přinášet víc než jen místo ve třídě. „Kdyby tady naše škola nebyla, chyběla by. Navazujeme totiž na více než 300letou tradici a nemáme se ani dnes za co stydět,“ říká trvalý jáhen Jiří Breu, který po odchodu sovětských vojáků z klášterního areálu v Bohosudově na Teplicku byl u založení tamního Biskupského gymnázia a nyní je zástupcem ředitele.

Čím jsou církevní školy pro vzdělávací soustavu v Česku a zda by v systému chyběly, kdyby nebyly, na to se ptáme také ministra školství Mikuláše Beka. A přinášíme zkušenosti ze samotného prostředí církevních škol: teď už bývalá spirituálka Církevní střední školy pedagogické a sociální v Bojkovicích na Uherskohradišťsku, dominikánka Štěpánka Šenkeříková přibližuje, jak se křesťanský charakter školy může promítat v každodenním provozu, nakolik jde spíše o vytváření dobré atmosféry a vztahů a jak k tomu mají posloužit vnější věci (např. kříže ve třídách, bohoslužby, výuka předmětů spojených s náboženstvím). Postřehy z praxe přicházejí také z Plzně, Ostravy či Prahy.

A zajímáme se také o právě zahájený školní rok: několika učitelů se ptáme, jak by měl proběhnout, aby ho mohli na konci června hodnotit jako úspěšný. Takový školní rok přejeme všem zúčastněným – nejen učitelům, žákům a studentům, ale i rodičům, školníkům, vychovatelkám či kuchařkám. A celému církevnímu školství se sluší popřát, aby ve velkém kotli školské soustavy bylo nadále kapkou, která ochucuje a inspiruje.