V té době byla nemocnice fakultní a provozoval ji stát, slavnostní předání proto proběhlo v posluchárně mediků. „Seděli tam se mnou vedoucí pracovníci nemocnice a personál. Bylo milé vidět poprvé za předsednickým stolem Matku Inviolátu Krupkovou, naši generální představenou, a spolu s ní místní představenou sestru Remigii. A vedle nich seděl pamětník profesor Vahala, biskup Lobkowicz, strahovský opat Pojezdný a tehdejší ministr zdravotnictví Luděk Rubáš, který předal nemocnici naší kongregaci. Nemocnice se musela postavit na vlastní nohy, dnes vím, že to byl proces, cesta i duchovní boj a bez Boží pomoci by to nešlo,“ vzpomíná sestra Bohuslava Kubačáková, která v té době pracovala v nemocnici jako hlavní sestra a později byla zvolena generální představenou boromejek.

Malostranský špitál pro šest pacientů

Nemocnici v malostranské Vlašské ulici založily a postavily boromejky ze dvou malých domků, které na úpatí Petřína zakoupily roku 1842. Od roku 1843 se zde sestry staraly nejdříve o šest nemocných, postupně zájem vyžadoval, aby budovu přistavovaly, a na přelomu století roku 1900 už získala nemocnice dnešní rozměry.

Na konci druhé světové války tři boromejky od dubna do srpna 1945 v Terezíně ošetřovaly nemocné nakažené tyfem. Koncem srpna 1945 přijala nemocnice boromejek asi 300 osvobozených vězňů všech národností. A také mnoho raněných z pražského povstání v květnových dnech roku 1945.

Vděk si tím však řeholnice nevysloužily. Kongregace boromejek v Praze byla vždy národnostně smíšená, měla sestry české i německé, těch druhých bylo v roce 1945 kolem 60 procent.

V bouřlivé atmosféře května 1945 lékaři z nemocnice vytvořili Revoluční národní výbor, který prohlásil nemocnici za svůj majetek, tedy za konfiskát, a ostře vystoupili proti vedení kongregace. Sestry se bránily. Až v prosinci téhož roku byla z nemocnice odvolána nucená Národní správa, a tím také skončila nespravedlivá podezření a nemocnice i klášter sester byly opět úředně uznány za majetek kongregace. V létech 1945–1946 odešlo do Rakouska celkem 330 boromejek. Po válce začaly sestry s rozsáhlými stavebními úpravami. Její rozvoj však ukončilo zestátnění po komunistickém převratu. Sestry mohly v nemocnici pracovat jako státní zaměstnanci pod civilním správcem. V lednu 1950 byla zatčena generální představená a spolu s ní postupně další dvacítka sester a byly obžalované v různých monstrprocesech. Po několika letech šikany nakonec režim dal sestrám v roce 1952 výpověď. Mohly si sbalit svá zavazadla a 15. srpna ráno bylo 42 sester odvezeno na práci do textilní továrny Texlen v Trutnově, kde pracovaly několik roků. Další byly rozděleny do různých domů kongregace v pohraničí. Během doby totality mohly pracovat v domovech důchodů nebo v ústavech sociální péče, zvláště v pohraničí, bylo jim dovoleno žít v komunitě, ale jejich činnost a život byly pod tzv. státním dozorem nad církvemi. Nemohly přijímat nové sestry, což se dělo tajně. „Až po 38 letech jsme se v roce 1990 do naší nemocnice vrátily. V srpnu zde začaly pracovat tři sestry boromejky,“ vzpomíná Bohuslava Kubačáková. Od září pak do nemocnice nastoupily další. V únoru 1992 tehdejší ředitel Novotný nechává vypracovat právní analýzu ohledně vlastnických práv. Nemocnice byla vrácena na základě tzv. smíru, nikoliv restitucí, neboť vlastníkem v pozemkových knihách zůstala i během totality kongregace.

Poté byl ředitel pověřen ministrem zdravotnictví, aby vyjednal s kongregací nájemní smlouvu. Na tu boromejky kývly v listopadu 1992. Roční symbolický nájem stanovily na tisíc korun československých.

Provoz v rukou boromejek

Vedení kongregace se posléze rozhodlo provozovat nemocnici vlastními silami, aby zde řeholnice mohly uskutečňovat jedno ze svých povolání: službu nemocným postavenou na křesťanských hodnotách – přijímání pacientů bez rozdílu, ochrana života od jeho začátku až po jeho přirozený konec, lidský přístup s duchovní péčí. K 1. říjnu 1993 kongregace založila novou právnickou osobu Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze (NMSKB). Nynější generální představená Ancilla Doležalová považuje nemocnici za základní projev charismatu řeholního společenství s tím, že kostel sv. Karla Boromejského v areálu nemocnice je také duchovním centrem kongregace. „Pro nás je nemocnice nejtěžší a nejsložitější organismus spojený s péčí o majetek a financování. Ale ukotvuje nás ve společnosti. Je to takový kvas Božího království zasazený do půdy pod Petřínem,“ vyzdvihuje sestra Ancilla. Dnes slouží nemocným společně s asi 350 zaměstnanci dvacítka řeholnic.

„Pracovat s řádovými sestrami byla po létech totality nová věc. Dnes je to běžné. Zaměstnanci poznali, že jsme normální, není se čeho bát – a víme, že vzájemná spolupráce nás obohacuje a že se můžeme od svých kolegyň a kolegů mnohému naučit,“ dodává sestra Bohuslava Kubačáková.

Pacienti: nejlepší nemocnice

V uplynulých letech se nemocnice musela postavit na „vlastní nohy“ po stránce personální, odborné, provozní i ekonomické. Stala se vyhlášenou například díky specializaci interního oddělení na gastroenterologii a kardiologii. Patří mezi čtyři pražská zařízení, která mají statut Centra biologické léčby pro nejtěžší pacienty se střevními záněty. Nemocnice byla v roce 2006 hodnocena jako nejlepší nemocnice očima pacientů v České republice.

Za posledních třicet let prošla celou řadou oprav, mnohdy akutních. Celkově kongregace za toto období podpořila svou nemocnici 277 miliony korun a zajistila dotace ve výši 69 milionů Kč.

Zdravotnické zařízení sester boromejek se snaží nebýt konkurencí ostatních nemocnic v Praze, ale dělat to, co na trhu zdravotnictví v hlavním městě chybí a co společnost potřebuje: zřídila lůžkovou paliativní péči, rozšířila počet ošetřovatelských lůžek, zřídila domácí péči a svého času i dětský detox. Jak říká generální představená, novátorský přístup razila i v celostním přístupu k pacientovi, výrazně zabudovala do své péče vedle péče medicínské a ošetřovatelské také tu duchovní. Funguje zde oddělení duchovní služby s týmem nemocničních kaplanů a probíhá tu i školení nových kaplanů pro jiná zdravotnická zařízení.

Hospodářský výsledek se v posledních letech daří držet v zisku. V nemocnici stále probíhají rekonstrukce a obnova zařízení, včetně přístrojového. Boromejky posilu jí i bezpečnost proti kybernetickým útokům. Opravují se též historické zahrady a vzniká zde léčebná, relaxační a klidová zóna pro pacienty, zaměstnance a návštěvníky nemocnice.

„Ať je z nemocnice dobrá a prosperující firma, prostoupená křesťanskými hodnotami s důrazem na lidský přístup. Děkuji všem, kdo nám pomáhali a pomáhají, především našim zaměstnancům, dárcům, přátelům,“ uzavírá sestra Ancilla.