Jaroslav František Žák bere svou práci jako pozvání do církve. V minulosti zvládl velmi těžké období, kdy si podal inzerát: Třiatřicetiletý abstinující narkoman hledá práci. Nikdo mu neodpověděl. „Výzvy od Boha se ale neodmítají,“ pousměje se nyní muž, který pomáhal zakládat centra pro uživatele drog v Třebíči, Blansku či Jihlavě, byl u rozjezdu primární prevence, kontaktních center i probačních programů. A pracovních zářezů u Charity má ještě víc.

Cílových skupin, kterým Jaroslav F. Žák pomáhal, je hned několik. Jeho stěžejním trojúhelníkem však jsou lidé bez domova, závislí a lidé vracející se z výkonu trestu. „Ty všechny spojují problémy v rodině. Abych jim pomohl, měl bych si ke každému z nich vytvořit opravdový vztah. Nezdůrazňovat, že jsem terapeut, ale sednout si naproti člověku, který je stejný jako já, se svým hlubokým lidstvím,“ míní Jaroslav F. Žák. Je podle něj třeba dojít k člověku, ne čekat, až přijde sám.

Aktuálně je vedoucím Střediska sv. Vincenta a sv. Josefa v Třebíči a věnuje se zejména manažerským povinnostem. A jaká je jeho rada na překonání závislosti a úspěch v životě? „Pomohla mi víra v to, že můj život může být dobrý. Odevzdat se do Boží vůle. To funguje a má to smysl,“ zdůrazňuje Jaroslav František Žák.