Pomáhá mu v tom Centrum pro tělesně postižené Fatima, které provozuje Arcidiecézní charita v pražských Třeboradicích. Petr přišel do Fatimy v květnu. Nejvíce času tráví v novém altánku na zahradě. Má tady tři kamarády, se kterými se poznali už v nemocnici. Rodinu nemá, občas ho navštíví kamarádka Káťa. „Nenechala mě ve štychu. Od své rodiny a známých vybrala peníze a pořídila mi elektrický skútr,“ říká dojatě Petr. Na něm si zajede třeba na výlet do nedalekých Miškovic nebo nakoupit. Časem by se rád vypravil do Větrného Jeníkova. Chodil tam na základní školu a rád by viděl bývalé spolužáky. Petr pracoval posledních 20 let u bezpečnostní agentury a žil na ubytovně. Ani na jedno místo se už vrátit nemůže, a tak mu pracovníci Fatimy pomáhají nastalou situaci řešit. „Naše klienty učíme žít s postižením. V nemocnici dostanou zdravotní péči, tady se opět zapojují do života,“ vysvětluje ředitelka Fatimy Sylvie Smidová. Když život s handicapem zvládnou, vrací se k aktivitám, které měli dřív. Klienta, který miloval auta, doprovázeli pracovníci Fatimy do autoškoly, ve které se naučil ovládat ruční řízení. Milovníkovi plavání pomohli sehnat speciální kurzy v nedalekém bazénu a lyžaři umožnili vrátit se na sjezdovky na monoski.

K rodinné atmosféře přispívá i společné vaření. K obědu si chlapi udělají třeba bramboráky z cuket, které si vypěstovali ve skleníku. V současné době má ve Fatimě přechodný domov deset klientů, z toho jedna žena. Stráví tu maximálně rok a půl, součástí pobytu jsou i cvičné byty. V těch si mohou vyzkoušet žít samostatně.

„Ke každému tady přistupujeme individuálně, zajímá nás. Když od nás odchází a má zase chuť do života, je to ta největší odměna,“ říká Sylvie Smidová, empatická žena, která bere svou práci jako poslání.