Péče o takové děti je přitom zásadní a v Česku stále nedostatečná, upozorňuje Pavel Bláha, dětský psycholog a koordinátor Centra Agáta při Diecézní charitě České Budějovice.

Čtyřicetiletá Kristýna se stala matkou tří dětí. Za dveřmi vlastního bytu často musela bojovat o život svůj a svých dětí. Její první muž měl komplikované dětství, jeho matka podváděla otce a on sám pak podezříval ženu z téhož. Zakazoval jí stýkat se s lidmi, bral jí peníze a týral ji. „Pořád mě kontroloval, volal mi i do práce, i mnohokrát za směnu, už to bylo neúnosné. Stěžovali si na nás sousedi, protože byl doma neustále hluk, nesměla jsem chodit s dětmi ani na hřiště, protože tam za mnou chodil a řval na mě, v noci jsem se musela zamykat. Chtěla jsem odejít, ale odkládala jsem to. Nechtěla jsem dětem vzít otce tak, jak se to stalo mně. Když byly ale svědky toho, jak mě škrtil, a jedno z nich mi ve třech letech řeklo, že žijeme v pekle a že chce pryč, dodalo mi to sílu,“ řekla. S dětmi odešla na pár týdnů do azylového domu a následně se přestěhovali do nového domu.

Tam začali nový život. Veselejší. Časem se po jejím boku objevil nový muž, se kterým brzy i otěhotněla. Jenže přišlo období koronaviru. „Partner psychicky neunesl izolaci. Měl deprese, byl úzkostný. Začal pít a brzy se dostavilo i násilí. Když chtěl ublížit synovi, na nic už jsem nečekala,“ popisuje svůj další vztah.

Právě její děti jsou teď v péči odborníků z Centra Agáta. To Diecézní charita České Budějovice otevřela, aby pomohla v péči o oběti domácího a genderově podmíněného násilí. „V našem regionu takto specializované centrum chybělo. Mnoho lidí zažívá fyzické, sexuální, psychické či jiné útoky. Je třeba poskytnout odbornou péči také dětem,“ říká ředitel Diecézní charity Jiří Kohout. Psycholog centra Pavel Bláha navíc upozorňuje na jeden z výzkumů, který ukázal, že dítě, které zažívá domácí násilí a různé konflikty v rodině (tzn. „válka“ probíhá doma), je na tom psychicky mnohem hůř než dítě, které žije ve skutečném válečném konfliktu, ale ve stabilní a bezpečné rodině. „Hlavním důvodem, proč domácí násilí velmi negativně ohrožuje samotný psychosociální vývoj dětí, je zejména fakt, že nemají nikde své bezpečné místo. Navíc vzorce chování, které zažijí v primární rodině, přenášejí do dalších vztahů i v dospělosti. Nejčastěji se dívky identifikovaly s maminkou a stávaly se z nich opět oběti a chlapci zase bývali víc agresivní a velmi často to ve svých budoucích vztazích opakovali jako pachatelé domácího násilí,“ vysvětluje Pavel Bláha.

A to potvrzují také statistiky Intervenčního centra pro osoby ohrožené domácím násilím. Osmdesát procent jeho klientů zažilo domácí násilí už ve své původní rodině. Policie v loňském roce označila jako přímo ohrožených domácím násilím téměř tisíc dětí.

Centrum s celokrajskou působností vzniklo díky dotaci z Norských fondů. Bezplatně nabízí různé druhy terapií, právní poradenství i možnost právního zastupování. K dispozici je také integrační pracovník pro případ, že se násilí bude týkat například cizinců, kteří u nás dlouhodobě žijí. Má i byt na utajené adrese, kde může ubytovat rodiny, které prožily něco podobného jako paní Kristýna.