Za tím vším stojí celé zástupy žen (ale i mužů), kteří se v kostelích v Čechách na Moravě i ve Slezsku starají o květinovou výzdobu. Nevedou se o nich statistiky, jejich práce je z valné většiny dobrovolná a jejich jména znají nanejvýš místní farníci. Často bez povšimnutí pečují – snad jen s výjimkou postní doby (kdy liturgické předpisy květiny zapovídají) – o krásu místa, kde se ostatní lidé shromažďují ke slavení bohoslužeb.

Sólisté i společenství

V některých farnostech se o květiny stará jediný člověk, jinde je to celé společenství. Někde se „květinářky“ sejdou, zdobí kostel a pak se společně pomodlí a dopřejí si kafe, čaj, bábovku a mají radost z dobře odvedené práce. „Celý rok to dělám hlavně já, ale pomáhají mi kamarádky z farnosti. Třeba na pouť jsme zdobily slavobránu, sama bych to měla na celé dny. I s pomocí dalších žen z farnosti je to práce pro šest lidí na několik hodin,“ popisuje Karla Hejbalová z farnosti Bzenec. Jak říká, snaží se zapojit i další ženy, aby na svých zahrádkách pěstovaly květiny. „Moc si tím pomáháme. Snažíme se obnovit pěstování mečíků a jiřin ve všech pestrých barvách. Zceluje to farnost a těší nás to. Neřešíme jen květiny, ale také si povykládáme. Kolikrát jsem ty ženy vůbec neznala – a teď jsme utvořily společenství, kde máme společné téma,“ chválí bzenecké farnice.
Vedle obdivu návštěvníků kostela, chvály a poděkování kněze či kostelníka bývá obvykle hlavní odměnou květinářek radost z dokončené práce. „Jeden z důvodů, proč jsem tuto službu vzala na svá bedra, je i náš kněz Martin Rumíšek. Umí si říci, ale hodně to nechává na mně. Když teď byl svátek Stětí Jana Křtitele, tak mi sdělí, že květiny by mohly červenou barvou připomínat mučednickou smrt. Nebo zdůrazní, aby některé vazby nezakrývaly pohled k oltáři, ladíme spolu detaily a koncepci,“ doplňuje Karla Hejbalová.

Mají se kde poradit

Složité vazby udržují květinářky „živé“ a svěží rafinovanými způsoby, o nichž se radí a společně je sdílejí. „Přidala jsem se do facebookové skupiny ‚Výzdoba kostelů – květinářky‘, kde hledám inspiraci,“ přibližuje například Jana Kučerová, která pečuje o květiny v olomoucké katedrále (svou službu představuje na protější straně). V této virtuální partě se chrámoví floristé nejen radí, ale také prezentují výsledky své práce – jak říkají, nevystavují fotky jen tak na odiv, ale spíš pro inspiraci. „Když třeba nevím, jestli některé kytky vydrží ve florexu, tedy hmotě, která je drží ve vazbě a zásobuje vláhou, můžu se tam doptat. Nemusím se vydávat cestou pokusu a omylu. Poradíme si, jak kombinovat barvy, které se hodí ke slavnostem jako biřmování, křty, Velikonoce a podobně. Také se obratem dozvíte, jak odstranit některé skvrny od květin na plátnech a jiné věci. Sociální sítě jsou v tomhle velkou pomocí,“ chválí Karla Hejbalová.

Vděčnost za stvoření

Chrámová květinová výzdoba má mnoho podob, vůní i tvarů. V mariánském máji se od oltářů line sladký odér konvalinek, v době právě vrcholících žní se zase chrámem nese chlebové aroma obilovin z věnců a jiných dožínkových vazeb. Vstupujeme také do období děkovných bohoslužeb za úrodu, na které naváže Období vděčnosti za stvoření (které začíná 1. září Světovým dnem modliteb za péči o stvoření a končí 4. října svátkem sv. Františka). Před pěti lety ho ustanovil papež František a navázal tak na starší ekumenickou tradici. Stranou pozornosti by tedy neměl zůstat ani zájem o ekologii. Česká křesťanská enviromentální síť vydala již dříve doporučení, která se týkají ohledů vůči životnímu prostředí při přípravě květinové výzdoby. Není na to marné pamatovat zvláště proto, že některé květiny se dovážejí stovky, ba i tisíce kilometrů. A to i ze zemí, kde o jejich růst pečují lidé, kteří čelí nepěknému zacházení nebo zdaleka nedostávají plat, o němž by se dalo říci, že by naplňoval křesťanské pravidlo „dělník jest hoden své mzdy“.
Liturgické předpisy i zvyk zdobit chrámy, který je starý jako církev sama a který uchovávají i reformovaná společenství, přibližuje v našem tématu odborník na liturgii P. Radek Tichý.