To ostatní se řídí místními zvyklostmi, vkusem a možnostmi, které farnosti mají. Zdobit a vyzdvihovat křehkou krásou květin místo, kde se odehrává eucharistický zázrak, mají křesťané ve zvyku od rané církve. „Přinášet květiny bylo typické pro antického člověka jako projev vztahu k něčemu posvátnému. Křesťané, ačkoliv v tom byli zdrženliví, do svých zvyklostí dokázali vtělit to, co bylo typické pro pohanská božstva, a používat to pro svůj kult. Třeba takové kadidlo, ale i květiny. Florální motivy se objevují už v prvokřesťanském umění. Doložit užití živých květů archeologickým nebo písemným nálezem asi nejde, ale logika věci nám říká, že je to zvyk starý jako křesťanství samo,“ vysvětluje liturgik a nový rektor pražského kněžského semináře P. Radek Tichý.
Na oltáři, kde kněz slaví nejsvětější oběť, by však květina stát neměla. „Je takové pravidlo, že na oltář se má klást pouze to, co tam patří: evangeliář, misál, kalich, miska, patena. Nikoli však květiny nebo svícny. Správně mají být u oltáře, ale ne stát na něm,“ popisuje a dodává: „Jenže někde je to zvykem, a dokonce to může být i vhodnější – třeba proto, že potom nelze kolem oltáře projít nebo ho obejít třeba s kadidlem. V tom není možné floristku ‚umlátit‘ nějakým pravidlem,“ usmívá se a vysvětluje, proč takový zvyk stále trvá: „Vychází ze zdobení oltářů, kdy kněz stál zády k lidem. Bylo obvyklé zdobit až prostor za samotnou plochou menzy. Co nejdále od kněze. Až tam se stavěly květiny a svíce. V současné době, kdy sloužíme tváří k lidu, jsme to otočili, ale ze setrvačnosti i s kytkami a svícemi, které teď stojí vpředu. Není však nedůstojné oltáře, když je na něm květina. Opravdu ne.“
P. Radek Tichý naopak chválí opakování květinových motivů a propojování oltáře a ambonu. Tedy míst, kde probíhá bohoslužba oběti a odkud zní Boží slovo. „Církev mluví o dvou stolech – Božího slova a eucharistie. A ztvárněním, pojednáním, materiály i výzdobou mají ukazovat jednotu. Květiny to mohou vyzdvihnout a zdůraznit. Když je vyzdoben ambon, tak nám ukazuje na zdroj Boží přítomnosti v Písmu svatém, na Zjevení ve slově,“ připomíná liturgik.

Proč ne umělé květy?

Nevhodnost umělých květin v kostele se odvozuje analogicky od předpisu z počátku minulého století, který hovoří o tom, že se nesmí používat papírové květiny. Tehdy ještě nebyly umělé květiny, jaké známe dnes. „Přistoupil bych k tomu tak, že není-li dovolena papírová, pak k oltáři nepatří ani ostatní květiny vyrobené z plastu nebo látky,“ popisuje P. Tichý. Jak říká, je to jako pouštět při bohoslužbě reprodukovanou, neživou hudbu. „My slavení mše svaté prožíváme jako živí lidé, živou přítomností tady a teď. Proto se snažíme takovou událost zdůraznit i opravdovostí výzdoby a hudby. Nechci však být rigidní a někoho kvůli tomu napomínat. Na řadě bočních oltářů nebo v chrámu jsou místa, kde se čerstvá výzdoba udržuje dost těžko. Je ale opravdu ke zvážení, zda bychom neměli v první řadě klást důraz na živoucí krásu,“ vyzdvihuje.
Nic však nenamítá proti příležitostné výzdobě doplňující květy. Věnce z obilí při dožínkách, různé plody přírody i sušené květiny. „Příležitostná a proměnlivá výzdoba kostel zkrásní. Například v době baroka byl liturgický prostor mnohem živější a zabydlenější, než jsme dnes zvyklí. Používala se antipendia, mobilní dozdobení a lidem to dávalo zakusit, že daný prostor odpovídá tomu, co v něm prožívají. Že není mrtvý a statický. Jen si nevím rady s mrtvými zvířaty před oltářem při Svatohubertské mši. Ale velice záleží na příležitosti – někde by to mohlo příchozí pohoršit, jinde je to sdílená radost z darů, které nám Bůh dává. Ani tomu bych se nebránil,“ připouští liturgik.
Stejně tak podle něj do kostela patří čerstvé břízky o poutích nebo vánoční stromky: „Mění se to s dobou a epochou. Stromečky o Vánocích jsou sto let stará záležitost. Přesto je dnes vnímáme jako autentický projev, který k tomuto období patří. Před sto lety by možná vzbuzovaly rozpaky,“ říká P. Tichý.
Připomíná také, že zbožnost se projevuje i tím, že lidé rádi zdobí místo, které představuje světce, které mají v úctě, nebo Pannu Marii. „Neměli bychom však zapomínat, že centrem kostela je místo, kde se slaví eucharistie, a všichni, kdo se o květinovou výzdobu starají, by měli vždycky zařídit, aby to bylo na první pohled zřejmé,“ uzavírá liturgik.

Všeobecné pokyny k Římskému misálu 

• Při výzdobě oltáře se má zachovat střídmost. 
• V době adventní se má oltář zdobit květinami se střídmostí, která odpovídá povaze této doby a která by nepředcházela plnou radost Narození Páně. 
• V době postní je zdobit oltář květinami zakázáno. Výjimku však tvoří Laetare (4. neděle postní), slavnosti a svátky. 
• Květinová výzdoba má být vždy umírněná a spíše než na stolní desku oltáře se má rozmístit blízko oltáře.