Nejhlubší rozměr našeho lidství

Když Ježíš kázal o Božím království, používal většinou slova a obrazy spjaté s přírodními cykly, prací na poli nebo obchodem, prostě s denní realitou života tehdejších lidí. Mluvil tak, aby jeho slovům rozuměli. A současně tak, aby se dotkla jejich nitra. Jak ale mluvit (kázat) o nebeském království tady a teď?

Chce-li Ježíš svým posluchačům sdělit něco opravdu důležitého, vypráví jim různá podobenství. Když se jeho učedníci ptají, proč používá podobenství, říká jim, že takto mluví o věcech, které jsou předmětem nejhlubší lidské touhy (viz například Mt 13,17: „Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, na co vy hledíte, ale neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.“). Často při tom používá obraz Božího království. Ježíš ho připodobňuje k poli, na kterém roste pšenice společně s plevelem, k hořčičnému zrnku, k pokladu ukrytému na poli nebo třeba ke skryté perle. Co to…

Zbývá 86 % článku

Zaujal vás článek?

Katolický týdeník můžete číst celý v elektronické podobě.

Vyzkoušejte si jej na 3 týdny ZDARMA! Registrujte se

Využijte výhodné předplatné! Koupit předplatné

Kromě toho získáte:

Informace o novinkách KNA
Akční nabídky z e-shopu Církev.cz
Přehled o Vašich objednávkách z e-shopu

Předchozí článek Následující článek