Nebuď pošetilá, má duše, a nedej si ohlušit ucho srdce rámusem vlastní pošetilosti. Slyš i ty: samo Slovo tě volá, aby ses vrátila! Tam je místo neporušitelného klidu a tam není láska opuštěna, neopustí-li sama. Pohlédni, tyto věci odcházejí, na jejich místo nastupují jiné a i ten nejnižší celek se skládá ze všech svých částí. „Copak já někam odcházím?“ říká Slovo Boží. V něm si udělej příbytek, duše má, unavená již klamy – jemu svěř vše, co odtud máš. Svěř Pravdě cokoli, co máš od Pravdy – a nic neztratíš. A to, co je v tobě povadlé, opět rozkvete a všechny tvé neduhy budou uzdraveny a…