Často přemýšlím nad tím, že i přes svoji modlitbu – třeba na cestách – občas zažiju nějakou nesnáz, potíž, to, u čeho se zastavím a volám o pomoc o to úpěnlivěji. I když se pak na chvíli cítím ztracená, jako chladný vánek pak přivane úleva: napadá mě řešení, zpoždění se dorovná, ztracené věci se najdou apod. Dopouští to Hospodin proto, abychom pocítili, že se díky němu dostaneme i přes „škobrtance“, a proto občas zkrátka „škobrtat“ musíme? Nedávno jsme se vraceli z rodinného výletu do Londýna. Mířili jsme na letiště, pohodlně usazeni ve vlaku, těšili se na zpáteční let. Jenže v polovině…