Kdesi jsem narazil na přirovnání, že mše svatá je jako hostina v domě dobrého přítele. Tedy setkání, na které se těšíme, kvůli kterému se hezky oblečeme, které chceme dobře a slavnostně prožít. Mimo jiné se jaksi samozřejmě předpokládá, že přijdeme na návštěvu dříve než ve chvíli, kdy se již nalévá polévka. Také by bylo zvláštní, kdybychom si hned po zblajznutí hlavního chodu nandávali klobouk a chtěli se rozloučit.
Na návštěvu k přátelům přece nechodíme proto, abychom se najedli, ale spíše proto, abychom mohli být spolu a mohli se radovat z toho, že jsme přátelé. Se mší svatou je to…
