Poté co v KT vyšel můj fejeton o samotě a utrpení kněze, se strhla pěkná mela, od sympatií po nesouhlas, výsměch, a dokonce i podezření z klerikalismu. Jen mne to vlastně utvrdilo v jakési samotě, ale nakonec jsem za diskusi rád, všechny reakce byly pro mne cenné.Občas se mi zdá, že texty neumíme číst správně a s hlubším porozuměním. Čteme selektivně a prvoplánově. Chtěl bych doplnit, že jsem nepsal o samotě a utrpení jako takových, ale o jejich integraci do osobního příběhu. Jestliže bolest, která je u každého zcela specifi cká, neumíme integrovat do osobního příběhu, jistě ji předáváme dál,…