Nejsem věru žádný přeborník v modlitbě. Mysl se mi v těch momentech co chvíli někam zatoulá, až se divím, jak daleko se bez mého přičinění dostane. Když ji pak někdy přece jen udržím pod kontrolou, bývá moje překvapení ještě větší, neboť to nejsou žádné spirituální hloubky, do kterých se ponořím. Jsou samozřejmě výjimky: pokud je člověku ouvej, hned se modlí o sto šest, dlouho a vroucně. Jak se ale situace vylepší, tyhle dovednosti jako by někam vyvanuly. Myslím, že v tom nebudu sám.Mluvit o modlitbě – tedy ne o jejích vnějších projevech, ale o podstatě – je velmi těžké. Odmyslím-li…