Myslím na kamarády z Terezína
16. 5. 2023
„Zachránil nás vlastně dřevěný pes Pluto,“ svěřuje se MICHAELA VIDLÁKOVÁ, rozená LAUSCHEROVÁ (86). Pochází z pražské židovské rodiny, proto musela s rodiči jako šestiletá koncem roku 1942 do transportu směr Terezín. Shodou šťastných náhod se tam rodina dočkala konce války. Nyní o svých zážitcích pamětnice vypráví dětem na školách a při besedách v pořadu Terezínské ghetto očima dítěte.
Jak vzpomínáte na prosinec 1942, kdy jste dostali předvolání do Terezína? Vy jste si vzala s sebou i dřevěného psa Pluta, kterého vám zhotovil tatínek a kterého máte dodnes…Museli jsme tenkrát nastoupit na shromaždiště na tzv. Radiotrh v Holešovicích i se všemi zavazadly. Co všechno tehdy pobrali rodiče, už nevím, asi jenom nejpotřebnější věci, které mohli unést. Mne vybavili taky ruksáčkem, abych byla soběstačná v případě, že by nás od sebe odtrhli. Já jsem si do něj přibrala hračku, kterou mi vyrobil táta k pátým narozeninám. Při registraci v Terezíně ji pak táta předvedl, aby prokázal, že…
Zbývá 94 % článku
