Marie Magdalská šla k Ježíšovu hrobu časně zrána, ještě za tmy. V Janově evangeliu sehrává důležitou roli kontrast mezi světlem a tmou, hříchem a odpuštěním, smrtí a vzkříšením. Přirozený jev svítání, tedy odcházející noc a přicházející denní světlo, umocňuje a dokresluje vnitřní zakoušení radosti ze vzkříšeného Krista, které je postupné. O něco později pak Marie předkládá učedníkům: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ Můžeme zde vnímat poslání každého člověka, který den za dnem proniká do tajemství Kristova života a stává se tak „očitým“ svědkem vykoupení člověka. Není to jen…