Středověcí autoři sami říkali, že se nehodlají čtenářům vnucovat. Své texty psali nepodbízivě, a to vzácné, co ve svém životě objevili, zůstává čtenářům přístupné leda tak, že se musí textem namáhavě prokousávat.
Podobně i ruský filozof Vladimir Solovjov roku 1896 vydal svou knihu Filozofie spásy vytištěnou schválně tak titěrnými písmeny, aby čtenář musel číst text s námahou, a navíc s lupou. Četba těžkých textů nás samotné nutí hledat, jak se věci mají, protože u nich člověk musí zapojit mozek a představivost. A ano, myšlení bolí. Ale člověk si pak objeveného tím spíše váží, protože musel…
