„Maminka pak té zdivočelé krávě, která se rohama řítila na tatínka, vstoupila do cesty, chytla ji pevně za ty rohy, stočila jí hlavu a plácla po boku: ‚Ten je můj!‘ Kráva odběhla jakoby nic.“ Tuto historku o pobytu svých rodičů na prázdninách nám vyprávěl dědeček nejen k pobavení, ale i k povzbuzení rodinného mančaftu. Síla našich předků nás posiluje. O tom, jak je důležité se v rodině dělit nejen o takové historky, ale i o výchovu, vyprávíme v rubrice Doma (str. 14). Prarodiče totiž „vědí, kolik bouří se už přehnalo“, a proto mohou přinášet zdravý…