Hotel Pyramida poblíž Strahovského kláštera tentokrát hostil pestřejší společnost než jindy – běžné hotelové hosty doplnily dvě stovky delegátů synody z východu, západu, jihu i severu Evropy, mezi nimi kardinálové, biskupové a kněží, zástupci vatikánských úřadů, řeholníci a řeholnice i desítky angažovaných laiků. Přibližně polovinu tohoto shromáždění představovaly ženy, včetně vysokých
„Prožili jsme hlubokou duchovní zkušenost,“ konstatují v závěrečném shrnutí pořadatelé z Rady evropských biskupských konferencí (CCEE). „Vyzkoušeli jsme si, že je možné se setkávat, naslouchat si a vést dialog, který začíná v naší rozdílnosti a vede k překonávání mnohých překážek, které nám staví do cesty naše minulost. Musíme milovat různorodost církve a v síle víry v Pána a v moci Ducha
„Církve v Evropě se s dojetím připojují k lidem postiženým zemětřesením, obnovují své modlitby a vyhlašují veškerou možnou podporu na zvládnutí této krizové situace,“ stojí mimo jiné v tomto textu. „Zkáza a utrpení tolika lidí nás hluboce zasáhly a dotkly se našich duší. Je to hluboká rána, která se v Sýrii přidává k ráně války, která tam zuří už dvanáct let,“ dodali účastníci. Patří k nim i
Jakou roli mají hnutí v církvi v tomto hledání cesty k synodalitě? Velmi důležitou. Hnutí jsou charismatickým darem pro církev a je důležité, aby sloužila spolu s těmi, kteří církev vedou a mají zase jiné dary (tzv. hierarchické či charismatické dary). Před 25 lety Jan Pavel II. svolal na svatodušní setkání všechna hnutí a nazval je jarem v církvi. Přál si, abychom rostli ve společenství mezi
Ta hranice je především geografická a rozděluje Evropu na východ a západ. Východ má blíž k pravoslavné tradici, k níž patří smysl pro tajemno, statické pojetí života, dějin i náboženství a velká úcta k osobám, které stojí v čele církve nebo státu. Na západě se rozvinula protestantská tradice, která se snaží racionálně odkrývat to, co je tajemné, život i dějiny vnímá jako neustálou změnu, k mocenským elitám je kritická. Tato historická rozdílnost
V letošním poselství k tomuto dni František zopakoval svou vizi církve jako „polní nemocnice“, která pečuje o lidi zraněné na těle i na duchu. „Všichni jsme křehcí a zranitelní a potřebujeme soucit, který se umí zastavit, přiblížit, uzdravit a pozvednout,“ zdůraznil papež, podle něhož dnes mnoho lidí čelí lhostejnosti a nezájmu. „Je to druh krutosti, kterou je ale možné překonat snáze než jakoukoliv jinou nespravedlnost, protože – jak vypráví
Papež je sám fotbalovým příznivcem a o sportu mluví jako o cestě k osobnímu růstu a k dialogu mezi národy. Nyní dodal, že sportovci slouží i jako vzor pro vatikánské úřady. „Váš způsob týmové práce a spolupráce může být příkladem pro práci v dikasteriích římské kurie a mezi nimi navzájem. Sport je zde opět metaforou života,“ řekl papež zástupcům asociace, která sdružuje sportovce z řad zaměstnanců kurie i městského státu. Ocenil pojetí sportu,
Hned v pondělním zahajovacím proslovu zdůraznil předseda CCEE, litevský arcibiskup Gintaras Grušas: „Stojíme na straně našich ukrajinských bratrů a sester v naději, že ruská agrese skončí a že na našem kontinentu nalezneme skutečný mír a usmíření.“ K trpící Ukrajině přitáhla pozornost také jedna ze společných večerních modliteb, a to ta úterní, kterou vedli duchovní ukrajinské řeckokatolické církve. „Cítíme, že nás lidé podporují, a to je v
O velkém vzájemném respektu mluvila Hana Pohořalá, členka Národního synodálního týmu, která moderovala jednu z německy mluvících skupinek, jejíž složení bylo velmi pestré. Byli v ní zástupci západních zemí (Německo, Rakousko, Lucembursko aj.) i těch východních (Ukrajiny, Rumunska či Maďarska). Tvořili ji biskupové, kněží i laici, muži a ženy. „Ve vyjádřeních nebyl velký souzvuk, na něco se objevovaly i pohledy, které si vzájemně odporovaly. Velmi
„Budeme myslet také na všechny, kteří nemohli připutovat, protože jsou nemocní. Máme tady možnost vytvořit malé Lurdy. Panna Maria nás chce všechny přijmout, obejmout a chce, abychom na její přání činili pokání, prosili za odpuštění svých vin i hříchů světa. Toto setkání při mši svaté a poté při modlitbě v Lurdské kapli ať přinese světlo do tohoto světa,“ řekl v úvodu mše svaté žarošický farář P. Pavel Lacina. „U Panny Marie Žarošické se cítím
Dlouhá léta jsi byl spojen s Prahou. V jistém čase však u tebe převážila cesta ven z města, především na Šumavu a do Novohradských hor. Co pro tebe krajina znamená? Krajinu chápu jako krajinu, a to doslova. Krajina pro mě není ani hospodářský projekt, ani rekreační nebo turistický areál, krajina je svázána s tradicí, s příběhy lidí, s prací a duchovní úctou. Česká krajina je krajina kulturní, utvářela se od baroka, patří k ní cesty, aleje,
Příspěvky původně zazněly na loňském kurzu pro evangelické kazatele. O svůj pohled se tu podělili faráři, teologové, sociologové i tzv. infl uenceři včetně těch z generace nazývané „Z“ – tou se myslí dnešní dospívající a mladí dospělí. Předseda Církve bratrské David Novák ji ve své stati definoval jako generaci dotykových displejů a sociálních sítí, ale také vnímavou k transcendentnu, zato nedůvěřivou k institucionalizovanému náboženství. „Tato
Přestože Orwellova kniha byla v Anglii poprvé vydána už v roce 1949, v někdejším Československu měla osud příznačný pro svůj obsah. Nejprve k nám pronikla pověst o knize a o stejnojmenném anglickém filmu s Richardem Burtonem v hlavní roli. Potom v polovině osmdesátých let vznikl český překlad Evy Šimečkové, který se šířil potají, ve formě samizdatu. A teprve v roce 1991 mohl vyjít také legálně. Způsobil šok, protože představil něco, co jsme tak
V církvi má každý své důležité místo a svůj úkol. „Každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování“ (Ef 4,7) „skrze rozmanité zvláštní milosti (nazývané ‚charismata‘), kterými se věřící stávají ‚schopnými a pohotovými přijímat různé práce či úkoly užitečné pro obnovu a další rozvoj církve‘“ (KKC 798). Zároveň Ježíš mluví o eucharistii jako o svém těle a své krvi. Církev, společenství lidí, má eucharistický charakter a jejím
Ježíš v evangeliu říká, že nepřišel Zákon a Proroky zrušit, ale naplnit (Mt 5,17). Naplnit: to je klíčové slovo pro pochopení Ježíšova poselství. Aby to vysvětlil, začíná Kristus tím, že říká, co není naplněním. Písmo přikazuje „nezabiješ“, ale pro Ježíše to nestačí, pokud člověk ubližuje slovy; Písmo říká „nezcizoložíš“, ale to nestačí, pokud pak člověk žije lásku poskvrněnou dvojsmyslností a lží; Písmo stanoví „nebudeš křivě přísahat“, ale
„Život v Želivu ve mně víru v Boha velmi posílil. S Bohem mám vůbec moc pěkný a zajímavý vztah. Někdy mu i laju, ale on má takový úžasný smysl pro humor. Vždycky jen říká: ‚Já vím, já vím…‘ Možná že kdybych ty svoje hovory s Bohem hodila na papír, bylo by to dost zábavné čtení,“ řekla pětinásobná Zlatá slavice před šesti lety v rozhovoru pro Adalbert – magazín královéhradecké diecéze. Připojila, že na želivském hřbitově má už vybraný hrob na
Minulou sobotu totiž začala instalace jeho vítězného díla soutěže při příležitosti loňského 200. výročí narození opata augustiniánského kláštera na Starém Brně a zakladatele genetiky Gregora Johanna Mendela. Instalace zabere několik dnů. „Dědictví, které Gregor Johann Mendel zanechal nejen Brnu, ale celému lidstvu, si zaslouží trvalou připomínku na náměstí, jež nese jeho jméno. Navíc je vzdáleno jen pár metrů od míst, kde k převratným objevům
„Když se blíží Popeleční středa a s ní i každoroční začátek postní doby, mnohý si položí otázku, jak s tímto obdobím naloží – aby se mu nestalo, že až někdy v jeho průběhu zaznamená, že vůbec začalo. Poslední dny před Popeleční středou k tomu mohou být opravdu dobrou příležitostí,“ připomíná P. Jan Houkal. Podle něj je nejprve vhodné si připomenout, co je vlastně smyslem postní doby: to, co už Písmo nazývá zpravidla obrácením, změnou smýšlení,
Noemi Bravená, teoložka na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy Dítě ví, že něco nejíme či neděláme, protože „se to tak má“. Rituály vnáší do spirituality řád. Menší dítě půst chápe tak, že to Bůh chce – a proto to uděláme. Kdežto starší si položí otázku: K čemu je to dobré – a proč to Bůh chce?Vedení dětí k půstu je vedením k dobrovolnému a radostnému rozhodnutí omezit část ze svého blahobytu kvůli Bohu. Nejsložitější k pochopení je
Ježíš ovšem Boží dokonalost vykládá poněkud jinak: „… nechává své slunce vycházet nad zlými i dobrými.“ A jeho spravedlnost se projevuje v tom, že „déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé“. Bůh je „dokonalý“, celý a úplný, především ve své lásce, která dokáže spojit to, co je oddělené, a zacelit a překlenout i lidsky nesmiřitelné příkopy a zákopy. Dovršením spravedlnosti je milosrdenství Výzva k dokonalosti tedy hovoří o něčem jiném než o
Turecko a Sýrie se potýkají s následky ničivého zemětřesení, které je postihlo na začátku minulého týdne. V době pondělní uzávěrky počet zemřelých přesahoval třicet tisíc, ovšem obětí bude mnohem více, protože vyprošťování a odklízení sutin stále pokračuje. Zemětřesení vyvolalo i humanitární krizi. Podle informací OSN z pondělního rána bylo bez domova přes pět milionů lidí, více než milion v provizorních úkrytech a další desítky tisíc v