Příspěvky původně zazněly na loňském kurzu pro evangelické kazatele. O svůj pohled se tu podělili faráři, teologové, sociologové i tzv. infl uenceři včetně těch z generace nazývané „Z“ – tou se myslí dnešní dospívající a mladí dospělí. Předseda Církve bratrské David Novák ji ve své stati definoval jako generaci dotykových displejů a sociálních sítí, ale také vnímavou k transcendentnu, zato nedůvěřivou k institucionalizovanému náboženství. „Tato generace není horší, měkčí, línější, pasivnější. Jen vyrůstá do světa, který se bleskově vzdálil tomu našemu,“ konstatuje Novák. Jak ale píše dále, otázka vlastně nestojí, zda je to „dobře“, nebo „špatně“. Jde o to, nalézt s mladými lidmi společnou komunikační platformu, kde můžeme mluvit o tom, co je zajímá a čím žijí, a také se pokusit nabídnout jim směr.

Kulturu sociálních sítí rozkrývají ve svých příspěvcích internetové hvězdy Karel Kovář – Kovy (autor vzdělávacích videí o rozmanitých společenských i hodnotových tématech) a Pastoral Brothers, tedy evangeličtí faráři Karel Müller a Jakub Hellebrant: jejich videa a „memes“ (obrázkové koláže) s křesťanským obsahem si našla své odběratele i mezi katolíky, podobně jako jejich nekonformní bohoslužby „Nekostel“ nebo jejich meditační večery. Je sympatické, že mnohem spíše než reklamu své tvorbě přinášejí všichni tři nesamozřejmé postřehy o fungování sítí, včetně jejich souvislostí s psychikou nebo střízlivého zhodnocení obrovských možností, ale také limitů internetu. Avšak i internet je pro „zetka“ stále jen nástrojem, kde po svém hledají odpovědi na svá tázání, na své potřeby a nejistoty. Rozsáhlá studie teoložky Tabity Landové odkrývá, že takřka třetina této generace se pokládá za věřící. Nenaplnily se – píše autorka – dřívější předpoklady, že každá nastupující generace bude více a více sekulární. „Zetka“ jsou také ve srovnání se staršími generacemi tolerantnější a větší roli pro ně hrají láskyplné a pečující vztahy. Jejich životy však ovlivňují dva významné negativní ukazatele, a to tzv. environmentální žal (tedy obavy o budoucnost planety procházející ekologickou a klimatickou krizí) a rozkolísané duševní zdraví (i vinou pandemie mezi mladými prudce přibývá depresí, úzkostí nebo sebepoškozování). Sociolog Daniel Prokop pak doplňuje, že „zetka“ nelze vidět jako jednolitou skupinu, ale vedle těch, které bychom snad mohli označit za běžnou středostavovskou mládež, tu žije nemalý podíl mladých lidí v chudých poměrech, v nefunkčních vztazích, bez společenských i pracovních příležitostí. A jejich možnosti vydat se na cestu víry jsou jejich životní situací podstatně zhoršené.

Víra, či spíše představy o duchovním světě u generace Z jsou podle autorů jen zřídka ukotvené v učení té či oné církve (Tabita Landová se zmiňuje o pouhých třech procentech). Velký potenciál však spatřují v otevřenosti „zetek“ přesažným věcem a v jejich nepřehlédnutelné touze po autentických vztazích a prožitcích. Opakuje se požadavek „neodbýt“ mládež pouhými tradicemi, ale nabídnout jim živé evangelium – a tedy i osobní pozornost a blízkost. Abychom tedy předali víru, naději, hodnoty, stačí podle přispěvatelů vlastně málo: být opravdoví, být s nimi a být pro ně. Naplno.

Petr Sláma (ed.): V co (ne)věří generace Z (EMAN 2023)