Stejně jako při návštěvě Středoafrické republiky v roce 2015 se František cíleně vydal do neklidných zemí: na východě Konžské demokratické republiky se bojuje o území s nerostným bohatstvím; Jižní Súdán se potýká s etnickými nepokoji. Papež připouští, že díl viny nesou místní politici, často zkorumpovaní, ale zásadní je „neukojitelná chamtivost po surovinách a penězích, která pohání zbrojařský průmysl a které se nestabilita a korupce hodí“. Svatý otec to nazývá ekonomickým kolonialismem: „Dost! Už žádné obohacování na úkor těch nejslabších, už žádné obohacování krvavými surovinami a penězi!“ zvolal poté, co se v Kinshase sešel s oběťmi násilí. Děti i dospělí mu vyprávěli otřesné příběhy o mučení, znásilňování, zabíjení, ale i dětské otrocké práci. „Ruce pryč od Konga, ruce pryč od Afriky! Přestaňte Afriku dusit: není to důl, který se musí vytěžit, ani země, kterou je třeba vydrancovat,“ řekl a vyzval, ať Afrika dostane více možností o sobě rozhodovat.

Přicházíme na kolenou

Stejně naléhavě se papež obracel i na své africké posluchače, když je nabádal k odpuštění, odmítnutí násilí a korupce. „Už žádné krveprolití, konflikty, násilí a vzájemné obviňování,“ shrnul v Jižním Súdánu. Této zemi věnoval mimořádnou pozornost už dříve: v roce 2019 pozval do Vatikánu hlavní aktéry občanské války, poklekl před nimi a políbil jim nohy s výzvou ke smíření. „I teď přicházíme na kolenou, abychom vám umyli nohy, naslouchali, sloužili a modlili se s vámi,“ řekl v Džubě anglikánský primas Justin Welby, který spolu s Františkem a s Iainem Greenshieldsem ze Skotské reformované církve vykonal „ekumenickou pouť za mír“. Setkali se třeba s lidmi z uprchlických táborů, kteří museli odejít z domovů kvůli bojům nebo následkům povodní.

„Přátelé, je čas převést slova do praxe. Proces míru a usmíření potřebuje nový impuls,“ naléhal papež v Džubě na naplňování dohod z Říma. Prezident Salva Kiir během papežské návštěvy oznámil, že se vláda hodlá vrátit k pozastaveným rozhovorům s některými skupinami. Vyhlásil také částečnou amnestii, která se týká i 36 vězňů před popravou – papež zde totiž opět mluvil o nepřijatelnosti trestu smrti.

Úsměv a naděje světa

Pro Františka je Afrika také „úsměvem a nadějí světa“. V Kongu i Jižním Súdánu ho v ulicích vítaly davy lidí a na středeční mši na letišti v Kinshase přišlo na milion věřících, menším shromážděním pak byla závěrečná mše v Džubě. Pěšky tam přišla skupina asi 60 věřících z více než 300 kilometrů vzdáleného Rumbeku, devět dní s ní byl na cestě i biskup Christian Carlassare. Podle konžských novin Forum des As papež našel správná slova proti nespravedlnosti a zvěrstvům, ale „nyní musíme pracovat“ – uvádí latinský titulek článku o Františkově impulsu pro Afričany, aby se stali „hrdiny vlastního boje“.