Dvacet let pomáháte lidem s roztroušenou sklerózou. Vzpomenete si na první den v Domově? Když jsem sem přijela poprvé, fungovalo jen jedno oddělení. Přivezl mě bratr, a když viděl stav budov v areálu, zeptal se: „Nechceš se otočit? Pořád je ještě cesta zpátky.“ Já nicméně zůstala, i když to zvenku vypadalo jako po bombardování. Vlastně i zevnitř, kromě jednoho opraveného oddělení. Ale mělo to svoje kouzlo. Ráda na to vzpomínám. A první klienti? Setkání s nimi bylo velmi silné. Vnímám to tak u každého klienta, dodnes je to stejné. Vždy se snažím do něj vcítit a pomoci mu. I po letech si…