První list apoštola Pavla Korinťanům (1,26-31) nás uvádí do situace, kdy si tamější křesťané nezřízeně oblíbili jednotlivé hlasatele evangelia, načež se v obci vytvořily hloučky stoupenců, kdy jedni nevražili na druhé. Každá strana vychvalovala svého oblíbence. Někteří z toho byli rozhořčení a říkali o sobě, že oni se prostě drží Krista, a tím dávali najevo, že nepotřebují žádné kazatele. Pavel tyto „mudrce“ stírá poznámkou o tom, že „moudrost moudrých (vychytralých) a chytrost chytrých (vyčůraných) vezme za své“ (1 Kor 1,19). Apoštol jde ale ještě dál, pustí se do úvahy o tom, koho si…