Svatý Pavel nebyl proměněn nějakou ideou, nýbrž událostí – neodolatelnou přítomností Zmrtvýchvstalého, o níž už nikdy v budoucnu nebude moci pochybovat. Tak silná a zjevná byla pro něj tato událost, toto setkání. Pavlův život se tím změnil od základu, a proto smíme, ba musíme mluvit o jeho obrácení.

On sám se o této události nikde podrobně nevyjadřuje. Pavel totiž předpokládal, že to nejdůležitější z jeho příběhu všichni znají a vědí také, že se z pronásledovatele změnil v horlivého Kristova apoštola a že se tak stalo nikoli díky jeho vlastní reflexi, ale díky silné události – setkání se Zmrtvýchvstalým. Byť tedy nezmiňuje podrobnosti, na více místech ve svých listech se dovolává důležité skutečnosti: že totiž také on je svědkem Ježíšova vzkříšení, jež mu spolu s posláním apoštola zjevil bezprostředně sám Ježíš.

Tento obrat v jeho životě, tato proměna celého jeho bytí nebyla výsledkem nějakého psychologického procesu ani zrání nebo intelektuálního či morálního rozvoje, ale přišla zvenčí. Nebyl to plod jeho úvah, ale důsledek setkání s Ježíšem Kristem. V tomto smyslu nešlo o prosté obrácení, konverzi, dozrání jeho „já“. Pro Pavla to byla smrt a zmrtvýchvstání: jedna jeho existence zemřela a nová se zrodila s Kristem zmrtvýchvstalým.

Stal se vším pro všechny

Žádným jiným způsobem nelze tuto Pavlovu obnovu vysvětlit, žádná psychologická analýza není s to tento problém objasnit a vyřešit. Jedině událost, intenzivní setkání s Kristem, je klíčem k pochopení toho, co se stalo: Smrt a vzkříšení, úplné obnovení ze strany toho, který se mu ukázal a mluvil s ním. Teprve v tomto hlubším smyslu můžeme, ba musíme mluvit o obrácení.

Nesmíme se však domnívat, že by se Pavel jakoby uzavřel do jedné oslepující události. Spíše naopak, vždyť zmrtvýchvstalý Kristus je světlo pravdy, světlo samého Boha. Tato událost Pavlovi rozšířila srdce, otevřela je pro všechny. V onu chvíli nepřišel o to dobré a pravé ve svém životě, co bylo jeho dědictvím, ale nově pochopil moudrost, pravdivost a hloubku Zákona a proroků, osvojil si je novým způsobem a zároveň se jeho rozum otevřel moudrosti pohanů.

Tím, že se celým srdcem otevřel Kristu, byl uschopněn k širokému dialogu se všemi, schopen být vším pro všechny. Tak se skutečně mohl stát apoštolem pohanů.

Benedikt XVI.: Apoštol Ježíše Krista. Promluvy o svatém Pavlovi (Karmelitánské nakladatelství 2009). Kráceno.