Lupa
Obsah Obsah
Archiv
Portál
Říjen 2024
Září 2024
Srpen 2024
Červenec 2024
Červen 2024
Květen 2024
Duben 2024
Březen 2024
Únor 2024
Leden 2024
Prosinec 2023
Listopad 2023
Říjen 2023
Září 2023
Srpen 2023
Červenec 2023
Červen 2023
Květen 2023
Duben 2023
Březen 2023
Únor 2023
Leden 2023
Prosinec 2022
Listopad 2022
Říjen 2022
Září 2022
Srpen 2022
Červenec 2022
Červen 2022
Květen 2022
Duben 2022
Březen 2022
Únor 2022
Leden 2022
Prosinec 2021
Listopad 2021
Říjen 2021
Září 2021
Srpen 2021
Červenec 2021
Červen 2021
Církev.cz Zprávy Logo Duchovní péče Katolický týdeník E-shop Česká biskupská konference

Obsah:

Perspektivy|Kultura|Za osudy, které vyletěly do povětří

Za osudy, které vyletěly do povětří

24. 1. 2023

Tisk

Divoká honba je název novely divadelníka, pedagoga a spisovatele Jiřího Šestáka, která se obrací k nelehkým životním volbám a rozhodnutím temných 50. let.

image:Image Za osudy, které vyletěly do povětří

Když začaly v Rusku po bolševické revoluci mizet pravoslavné kostely, málokdo tušil, že destrukce čeká i mnoho náboženských staveb v satelitních zemích. V Československu tento osud potkal na 250 kostelů a kaplí, zvláště v pohraničí, kde začala vyrůstat neprostupná železná opona.

Děj Divoké honby volně předchází Šestákově prozaické prvotině Cesta jinam (KANT 2021). Čtenáře zavádí do roku 1951 za skupinou mladých lidí, které čeká letní prázdninová praxe. Po ní mají nastoupit na pedagogickou fakultu. Nebylo by na tom nic zvláštního, kdyby nešlo o dobu politických procesů, pronásledování církví a o kout jižních Čech, kde ještě nedávno žili pohromadě Češi a Rakušané. ti druzí ale byli bez milosti vystěhováni za hranice. Studenti nejdou sbírat ovoce, chmel či brambory. Pod vedením kariérního komunisty a korunovaného hlupáka Slavoje Šimáně, který se díky své „nové víře“ vyšvihl až na vysokoškolského učitele, na ně čekají staleté domy, dvory a posvátná znamení v krajině, které si úřady přejí nechat vyhodit do povětří, spolu se vším, co souvisí s vírou, tradicí a církví.

Někteří studenti, mezi nimi hlavní hrdina Petr, byli ještě donedávna skauty. Rád by se stal učitelem, a tak mu nezbývá než se zúčastnit téhle prapodivné brigády, kde se nic netvoří, pouze ničí. Celý příběh je dramatem srážky mezi ideály a tím, co je třeba obětovat pro budoucí studium. Soudruh Šimáně i někteří studenti uvěřili komunismu do té míry, že jim vůbec nevadí rozebírat staleté šumavské chalupy na stavební materiál a posílat ho do vnitrozemí. Soucit s vyhnanými obyvateli, kteří se z protějších kopců dívají na demolici svých domovů, nemají žádný. Staré musí ustoupit novému: domy, myšlenky i víra. Přímočaře to před kostelem určeným ke zbourání vysvětluje soudruh Šimáně: „Přišli jsme, abysme se před zraky soudruha Stalina vypořádali s tímhle kostelem. Jsme na místě, kde bylo celým generacím vnucováno, že proletariát má dřít na panstvo, na církev, bez práva na vlastní kus žvance. Strašilo se peklem a slibovalo se nebe. Když zaplatí desátky, když budou obyčejní lidé dřít na panským, když polezou po kolenou k panu faráři. Ale tomu je konec! … A proto chci, abysme dneska i my zúčtovali s touto starou, přežitou a vykořisťující církví.“

Někteří studenti se tlaku podrobí. Jiní vnitřně protestují a začínají chápat, tak jako Petr, že v takovém systému nelze být učitelem, ba že v něm není možné ani žít. Petr vzpomíná na setkání s kovářem, kterému komunisté sebrali kovárnu, i na kněze, který musel odejít ze své farnosti a v internaci v Želivě zemřel.

Než je kostel vyhozen do povětří, přinutí soudruh Šimáně studenty, aby na jeho zdi barvou namalovali nápisy zhanobující víru a naději předků. Petr, který nejprve napíše „Bůh je mrtev“, tak může v nastalém chaosu dopsat slova, která nejlépe vyjadřují tíseň onoho času a všechno, co tak děsivě poznamenalo následujících čtyřicet let: „A proto je vše dovoleno.“

Jiřímu Šestákovi se podařilo vystavět drama osudů, které možná patřily našim rodičům či prarodičům. Jeho láska a úcta ke krajině, v níž vyrostl, se vtiskla do knihy, kterou byste neměli přehlédnout.

Jiří Šesták: Divoká honba (KANT 2022)

Předchozí článek Následující článek
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou