V prvním čtení prorok Izaiáš mocně hovoří o světle pro Galileu pohanů. Přímoří, Zajordání i Galilea, v níž sídlily kmeny Zabulon a Neftali, byly kraji, ve kterých žilo mnoho národů. Bylo to území podrobené cizím vlivům. Místní obyvatelstvo bylo odvlečeno a území osídleno novými přistěhovalci (2 Král 17). Je to kraj, který je symbolem odklonu od Hospodina a který je prosycen modlářsko–pověrečnými praktikami. Do jisté míry vidím i podobnost s krajem, z něhož toto zamyšlení píši, tedy se severočeskými „Sudety“. Biblická země se má ale paradoxně stát zemí požehnanou, která uvidí světlo – lid má…