Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha“ (Lk 23,46). To jsou poslední slova, která Pán pronesl na kříži; jeho poslední povzdech, dalo by se říct, který mohl potvrdit to, co charakterizovalo celý jeho život: neustálé odevzdávání se do Otcových rukou. Rukou odpuštění a soucitu, rukou uzdravení a milosrdenství, rukou pomazání a požehnání, které ho přiměly, aby se také on sám vydal do rukou svých bratrů a sester. Pán, otevřený příběhům, s nimiž se na své cestě setkával, se nechal tepat, opracovávat Boží vůlí, vzal na svá bedra všechny důsledky a těžkosti evangelia, a to až do chvíle, kdy ukázal…