Pandemie a válka na Ukrajině přinesly do našeho života bezprecedentní dávku obav a nejistoty. Jak zvládáme takové mezní situace a co nám řekly o nás samotných? Nejen o tom se v nové knize zamýšlí oblíbený kněz a přírodovědec P. Marek Orko Vácha.

Spoluautorkou knižního rozhovoru, nazvaného Dobro a zlo 21. století, je novinářka a spisovatelka Klára Mandausová. Hned v úvodu Vácha vyjadřuje přesvědčení, že naše společnost v obou zkouškách zatím spíše obstála, což v něm probouzí naději, že to s námi není tak špatné, jak se může zdát z některých projevů nenávisti a sobectví na náměstích či sociálních sítích. A proto také jeho úvahy míří dál: třeba k tomu, jak nepodléhat strachu, čemu nás krize učí, proč je i v dnešním světě důležitá víra nebo kdy je člověk vlastně šťastný.

P. Vácha už na kontě jeden knižní rozhovor má. S Jožinem Valentou v Jízdě v levém pruhu hovořil o svém dětství a skautingu, o své cestě k Bohu a ke kněžství, o radostech i bolestech kněžského života atd. Byla to knížka určená spíše dovnitř církve těm, kteří Váchu dobře znají z jeho textů či promluv a chtěli se něco dozvědět o jeho životní pouti.

Nepromarnit svůj život

Nyní autor jakoby přesedlal do druhého, pravého pruhu, ve kterém se také pohybuje jako ryba ve vodě. Jako specialista na evoluční biologii a lékařskou i environmentální etiku je zván na nejrůznější přednášky, vyučuje mladé mediky a přispívá do „světských“ médií (např. pravidelnými sloupky do Respektu). Právě na toto širší publikum cílí nový knižní rozhovor, i když ho s velkým užitkem může číst i lid kostelní. Třeba pro inspiraci, jak o důležitých věcech, jako jsou dobro a zlo, svědomí, odpuštění, víra v Boha a dalších, mluvit srozumitelným, civilním jazykem. Vácha se nebojí citovat Bibli, připomenout Desatero nebo sáhnout do pokladnice duchovní moudrosti. A například když hovoří o zlu, není odtržený od aktuálního dění. „Zlo je absolutně nekreativní, je pořád stejné. Dobro je naopak jiskřivé, tvůrčí, roztančené, sebeironické a velmi humorné. Znáte snad nějakého diktátora, který by měl smysl pro humor?“ Diktátoři, píše Vácha, „mají svoje velké myšlenky, pro které neváhají nechat zemřít miliony lidí“ – ať už na Ukrajině či jinde. Naopak dobro má podobu těch, kdo vzdorovali pandemii svými tvořivými nápady, okamžitou ochotou, citlivostí a obětavostí anebo se zapojili do pomoci uprchlíkům z válkou sužované Ukrajiny.

Váchovy úvahy vlastně míří k jednomu cíli – jak žít šťastněji a tvořivěji, aby náš život nebyl promarněným časem, ale originálním uměleckým dílem. Přitom k tomu máme k dispozici prostředky, které naši předkové nepoznali. „Máme všechno pro to, aby se nám život podařil, od rychlovarných konvic po pračky a myčky nádobí, spoustu přístrojů, které šetří čas, ale již nikdo neřekne, co si s tím časem počít… Proč žít a jak se to dělá, ten život, už vám nikdo neřekne.“

Neřekne to ani Vácha, protože tuto odpověď musí najít každý sám. Životní příběh každého z nás je totiž jedinečný. Vácha jenom vybízí k tomuto tvořivému činu a podobně jako anglický spisovatel G. K. Chesterton, jehož často cituje, sází na zdravý lidský rozum, na sílu lásky a dobra a na touhu neokoralého srdce.

Marek Orko Vácha – Klára Mandausová: Dobro a zlo 21. století (Mladá fronta 2022)