Františkánský mnich Ole Martin si při studiích sociální práce uvědomil význam autentického osobního prožitku, který by mu pomohl lépe porozumět problémům bezdomovců. Se souhlasem nadřízených žil po tři roky vždy několik letních týdnů jako bezdomovec v Oslu a Kodani. Celkově nešlo o nijak závratnou dobu, ale přesně o padesát dní. Přesto mu toto období v mnohém otevřelo oči.

Ole Martin umožňuje čtenáři bezprostředně se dotknout pocitů těch, kdo se ocitli na ulici. Za základní zkušenost označuje ztrátu individuální osobnosti.

Bezdomovec je přehlížen, je tím, od koho se odvracejí oči kolemjdoucích, kdo je považován za rušivý prvek. Kolemjdoucí ho míjejí, uhýbají pohledem, někteří rovnou utrousí ostrý výraz. Stačí, aby bezdomovec vstoupil do některých prostor, aby byl vzápětí vytlačen pryč jen kvůli svému vzhledu.

Ole Martin zakusil na vlastní kůži pocit vyloučení, a to i přesto, že jeho výchozí pozice byla výhodnější. Rozhodl se dobrovolně, mohl se kdykoliv vrátit a na ulici odešel v dobré psychické a fyzické kondici. Jinak si však nedopřál žádnou výhodu. Převlékl se do obnošeného oblečení, vzal si s sebou pouze spacák, karimatku, kartáček na zuby a pastu, zápisník a tužku. Bez elektroniky, bez peněz. Připraven spát venku.

Materiálně je péče o lidi bez domova v Norsku i Dánsku zajištěna solidně. Pro čtenáře může být i překvapením například množství jídla, které bylo v některých zařízeních nabízeno. Přesto lidé žijí na ulicích. Při setkávání s nimi si Ole Martin všímá, jak přežívají ze dne na den, jak se ptají po smyslu své existence, jaké jsou jejich touhy, přání. Váží si jejich upřímnosti, otevřenosti a nachází mezi nimi sounáležitost ve chvílích, kdy je ostatními kolemjdoucími jako bezdomovec přehlížen. Bůh je skrytý v těchto základních touhách, které lidé na ulicích otupují alkoholem a drogami.

Autor je přesvědčený, že každý bezdomovec je za svou situaci zodpovědný, ale to neznamená, že život na ulici by byl jeho svobodnou volbou. Účinná pomoc pak podle jeho zkušenosti nespočívá jen v materiálním zajištění, ale především v tom, že jsme schopni identifikovat příčiny bezdomovectví. Pro čtenáře je pak Martinova kniha povzbuzením, aby se pokusil lidem na ulici podívat do očí.

Ole Martin Holte: Bůh na ulici (Portál 2022)