Pane Kalel, jakou balvu má vaše auto?“ To byla první otázka z Jendova rituálního (a dnes již legendárního) dotazníku, který musel absolvovat každý, koho viděl poprvé. Bylo mu přes čtyřicet. Mluvil jak s horkým bramborem v puse. Byl to (mimo jiné) autista. Věděl to o sobě a byl na to, zdálo se mi, hrdý. „My autisté děláme věci takto,“ říkával často. V jeho seznamovacím dotazníku nechyběl dotaz na to, kolik vám je let, jakou hudbu posloucháte a kdy máte narozeniny. Pak si na kus papíru nechal mámou napsat vaši adresu. Netušil jsem, co má za lubem, ale nepřikládal jsem tomu žádný význam.Jenda…