Díky spolupráci dominikánů a Univerzitního centra Masarykovy univerzity v Telči vzniká v někdejším telčském jezuitském klášteře její souborná stálá expozice.

Otevřít by se měla příští rok v dubnu. Prozatím mohou zájemci do konce kalendářního roku obdivovat výběr z jejího díla v Hasičském domě v Telči nebo si zalistovat reprezentativní monografií plnou reprodukcí i archivních snímků, nazvanou jednoduše Míla Doleželová. K jubileu malířky, která je s Telčí úzce spjata, ji edičně připravila Alena Mizerová.

Míla Doleželová (12. listopadu 1922 – 30. prosince 1993) pocházela z chudých poměrů a v chudobě prožila prakticky celý život – dílem proto, že se svou tvorbou zcela míjela s požadavky a vkusem normované socialistické kultury, zčásti i vinou své svérázné povahy a chybějících vloh pro praktické otázky. S milovaným manželem, malířem Jiřím Marešem, živořili v zapadlém Klatovci u Jihlavy ve stavení bez elektřiny a tekoucí vody, ale dokázali tu vytvořit tepající a inspirativní prostor pro své umělecké přátele a Míla zde malovala obrovská plátna překypující barvami a energií.

Byzantské ikony v romském stylu

Její rukopis bývá přirovnáván ke stylu Paula Gauguina, nelze u ní však přehlédnout ani inspiraci byzantskými ikonami: stínování ustupuje výrazným barevným plochám, ruce i nohy ztvárňují symbolická gesta, středobodem výjevů jsou pak neproporčně zdůrazněné oči. Míla se od mládí blízce setkávala s chudými Romy, a v 50. letech se dokonce účastnila průkopnické etnografické výpravy za nimi do slovenských osad. Romové, jejich historický úděl a jejich duchovní kultura se na dlouhou dobu stali klíčovým tématem jejích maleb. Ilustrovala Miltnerův výbor z indických bájí i Voříškové Cikánské pohádky, Sekerovy Děti z hliněné vesnice i Zbavitelovu antologii moderní indické prózy. A také později, když už explicitní romské téma opustila, zůstaly jejím postavám upřené černé oči a orientální vzhled, syté barvy a silné emoce.

U nás opomíjená, v Mexiku obdivovaná

Díky tomu, že na sklonku 60. let na její tvorbu narazil židovský sběratel a dostupné obrazy skoupil a odvezl do zámoří, Míla náhle zazářila v Mexiku po boku významných muralistů, jako byli Diego Rivera nebo David Alfaro Siqueiros. Za získané peníze s manželem koupili domek v Telči, kde prožila posledních dvacet let svého života. V tomto období se také výrazně obrátila k náboženské tvorbě. K plačícím romským matkám přibyly expresivní bolestné Madony a mučednice, k obrazům romských mužů, žen a rodin zasažených žalem postavy stigmatizovaných svatých. A především se vracela ke Kristu: malovala ho jako úzkostného trpitele ve smrtelném těle člověka i jako proměněného Krále, který odpouští Jidáši, objímá spravedlivého a pláče nad zavrženými dušemi. Vytvořila křížovou cestu, objednanou pro kostel ve Slavonicích. V roce 1984 však předčasně zemřel její manžel a Doleželová se uzavřela před světem a s malováním prakticky přestala. Jejím přáním bylo, aby se její obrazy po její smrti souborně vystavily.

„Paní Míla před smrtí hledala pro své obrazy bezpečné umístění. Národní galerie její dílo odmítla, stejně jako další instituce. V té době se ale právě otevíral zrekonstruovaný klášter dominikánů v Jihlavě, a proto soubor v závěti svěřila nám, protože věděla, že tak bude v dobrých rukou,“ vysvětlil KT syndik českých dominikánů P. Martin Dvořák OP. Ze zhruba šesti set malířčiných obrazů a dvou set děl Jiřího Mareše jich zhruba 250 stále zůstává v držení řádu. Nyní byly bezplatně zapůjčeny telčskému Univerzitnímu centru MU a většina z nich bude vystavena v nově budované expozici.

Hudba a tanec mezi obrazy

„Ta vyplní několik místností o výměře 450 metrů čtverečních v nedávno zrekonstruovaných prostorách bývalé jezuitské koleje,“ popsal pro KT ředitel centra Jaroslav Makovec. „Otevřít ji chceme do konce dubna příštího roku a zároveň zahájíme vzdělávací programy, o které se postaráme spolu s Muzeem romské kultury,“ dodal ředitel. A Veronika Lucassen z Lektorského a edukačního oddělení Muzea romské kultury upřesnila, že tyto programy budou určeny především školním dětem, studentům nebo rodinám. Workshop „Plátna pro velké černé oči“ má být hravou interaktivní prohlídkou obrazů, hudebně pohybovou dílnu přichystá lektorka Lýdie Fečová. Pro studenty středních a vysokých škol na jeden víkend organizátoři směřují Výtvarné sympozium s lektorkou Věrou Kotlárovou-Chovancovou a Hudební dílnu Josefa Feča, pojmenovanou po známém romském jazzmanovi. Muzeum nabídne i svůj putovní program „Příběh Romů“, který přiblíží romskou historii, tradice a jazyk. „A chceme připravit i něco pro učitele samotné – pozvat je sem, představit jim obrazy, říci jim něco o Romech a ukázat jim ještě něco víc, než bude možné přiblížit ve výstavě – aby pak měli větší motivaci sem dovést i svoje žáky,“ pozvala Veronika Lucassen.

Nebe pro spravedlivého

V předvečer nedožitých 100. narozenin malířky 11. listopadu celebroval P. Martin Dvořák mši sv. v kostele Jména Ježíš v areálu Univerzitního centra. V kázání přispěl osobními vzpomínkami: „Mé první setkání s dílem paní Míly proběhlo v 80. letech v předvečer Velkého pátku v jihlavském kostele sv. Jakuba. Do ‚Getsemanské zahrady‘ tam tehdy vystavili k pobožnosti obrazy její křížové cesty,“ ohlédl se kněz a připojil: „Po sametové revoluci, když jsem procházel formací u dominikánů v Olomouci, byl v klášterní kapli umístěn její obraz ‚Kristus přijímá spravedlivého na nebesa‘. Paní Míla na něm pracovala v době, kdy umíral její manžel, a je to její poslední velké dílo. Je velmi silné a vlastně mě pomohlo utvářet v mém povolání,“ doplnil P. Dvořák.

„Dej mně, Bože, ať dobře maluju,“ zapsala si jednou Míla Doleželová do kalendáře. A protože stejně živelně jako svá díla chrlila, se jich i zbavovala a posílala je do světa, takže se dodnes neví, kolik set nebo tisíců jich vlastně vytvořila, alespoň jejich část už brzy ukáže, nakolik ten, kterého se neustále znovu snažila co nejpravdivěji zachytit, její prosbu vyplnil.

Míla Doleželová – Obrazy. Městská galerie – Hasičský dům v Telči, 17. 6. – 31. 12. 2022 A. Mizerová (ed.): Míla Doleželová (Munipress 2022)