Mé děti mi vymyslely jméno

Dětem, které nemají to štěstí vyrůstat ve své přirozené rodině, se věnuje pěstounka PAVLA BEČVÁŘOVÁ. Povídáme si o tom, jaké je to být náhradní maminkou, tatínkem, tetou, strýcem...

Kdy vás napadla myšlenka stát se pěstounkou? Jsem obyčejná ženská po čtyřicítce. Vždy mě to táhlo k dětem. Sama mám už dvě dospělé, ale někde ve mně to stále volalo po dalších dětech. Starat se, ochraňovat, mazlit se, povídat si, smát se. Můj sen se splnil. Stala jsem se pěstounkou na přechodnou dobu. Co to znamená? Starám se o dítě, které jeho vlastní matka a rodina opustila nebo se o něj nemohla starat. Zákon stanovuje tuto formu pěstounské péče maximálně na jeden rok. Moje vlastní děti mi vymyslely pracovní jméno – PUČEMA neboli Půjčená máma. Tak začal můj nový život. Co obnášel…

Zbývá 93 % článku

Zaujal vás článek?

Katolický týdeník můžete číst celý v elektronické podobě.

Vyzkoušejte si jej na 3 týdny ZDARMA! Registrujte se

Využijte výhodné předplatné! Koupit předplatné

Kromě toho získáte:

Informace o novinkách KNA
Akční nabídky z e-shopu Církev.cz
Přehled o Vašich objednávkách z e-shopu

Předchozí článek Následující článek