V jeden den jsem zavítala do Nové Paky a po mši svaté oslovila pana probošta Exnera. Zavedl mne na faru a nabídl mi teplý čaj. Vnímala jsem dobrotu jeho srdce a bez přetvářek mu vyprávěla o své konverzi a povolání do služby. Mnoho slov mi neřekl. Ale jeho tvář vyzařovala hluboký pokoj a radost. Udělil mi požehnání a vyjádřil podporu. Byla jsem oslovena pokorou a moudrostí. Asi za dva roky jsem doprovázela v Nové Pace pacienta, který měl onkologické onemocnění. V jednom okamžiku mi sdělil strach ze smrti a zároveň v sobě odkryl touhu po věčnosti. Až na dřeň jsem vnímala jeho vnitřní bolest.…