„Když večer za sebou zavřete dveře ordinace, všechno musíte nechat za nimi, nic si nesmíte v hlavě odnášet domů. Jen žádné emoce. Natož zaplakat si spolu s pacientem nebo s jeho rodinou. To by bylo hrubě neprofesionální,“ tak nějak nás před čtyřiceti lety vychovávali na lékařských fakultách psychologové. Dnes už to snad takhle neříkají. Přesto je ve zdravotnictví stále ještě nezřídka možné zaslechnout direktivní povely typu: „Neplačte!“, nebo dokonce: „Nesmíte brečet!“ A proč ne? A proč bychom nemohli plakat za určitých okolností i my, kteří jsme u toho? Svatý Pavel nás k tomu dokonce…