„Moje babička mi říká, že na depresi nevěří. Myslí si, že je to jen špatná nálada a nedostatek víry v Boží vedení,“ sděluje mi Pavel, který má za sebou nejen pět let studia filozofie, ale také léčby této nemoci. Psychiatričtí pacienti jsou často v pozici přehlížených, podobně jako v období komunismu tělesně postižení lidé. Většinová společnost k nim přistupuje stylem „sejdou z očí, sejdou z mysli“. Ovšem jen do chvíle, než je bolestná zkušenost s duševní nemocí doběhne – ať už osobně nebo u někoho blízkého. Pokud ovšem nejsou jako Pavlova babička. Duševní onemocnění není přitom nic…