Během následujících pětadvaceti let jsem se stal muzikálovým hercem a usadil se v angažmá plzeňského divadla. Snad jen fakt, že můj první podnájem v Plzni se nacházel asi 150 metrů od Hospice svatého Lazara, by mohl zpětně vypadat trochu podezřele. Věci se ale daly do pohybu až před třemi lety, kdy jsem měl čest strávit s maminkou poslední týden jejího života včetně okamžiku odchodu. Tehdy se mě poprvé dotkl pocit, že se otevřely nějaké dveře. Signálů pak urychleně přibývalo a moje intuice promluvila jasným hlasem. Hospic si svoje lidi sám přitahuje, jak říká naše ředitelka paní Helíšková,…