"Neposkvrněná Maria, moje první láska.“ To je myšlenka svatého Jana Maria Vianneye, svatého faráře arského. Přečetl jsem si ji v jedné knize od Françoise Trochua, když jsem studoval v menším semináři.

Moje maminka mi vštěpovala lásku k Panně Marii již od útlých let. Ještě dnes se má babička modlí po společných rodinných modlitbách celý růženec. Jednou jsem se jí zeptal, proč to dělá. Ona mi odvětila: „Modlím se růženec za kněze.“ Tato prostá žena neumí číst ani psát, ale byla to právě ona spolu s mou maminkou, kdo byly prvními formátorkami mého kněžského povolání. Vím, že v případě mnoha dalších kněží a biskupů tomu bylo podobně.

Maria hraje v mém životě velmi důležitou roli. Komunisté mě zatkli 15. srpna 1975, tedy o slavnosti Nanebevzetí Panny Marie. Policejní auto mě odváželo, aniž bych si mohl vzít cokoli s sebou, byl jsem bez peněz, ponechali mi jen růženec. Právě ten mi pomohl nalézt vnitřní pokoj.

Když jsem už jako kněz studoval v Římě, odebral jsem se v září 1957 do Lurd, abych se tam u jeskyně, místa zjevení, modlil k Panně Marii. Zdálo se mi, že slova, jimiž Panna Maria oslovila svatou Bernadettu, byla adresována i mně: „Bernadetto, neslibuji ti, že budeš šťastná na tomto světě, ale na onom.“ Nikoli beze strachu jsem toto poselství přijal. Poté jsem získal doktorský titul a do Vietnamu se vrátil jako profesor. Pak jsem se stal rektorem semináře, generálním vikářem a od roku 1967 jsem byl diecézním biskupem v Nha Trangu. Vícekrát jsem se vrátil do Lurd, abych se tam modlil k Matce Boží u jeskyně, kde došlo ke zjevení. Častokrát jsem si kladl otázku: „Je možné, aby slova adresovaná Bernadettě byla určena i pro mě? Jsou mé každodenní kříže opravdu k neunesení? Každopádně však chci vždy a v každém ohledu plnit Boží vůli.“

Nadešel rok 1975, zatčení, vězení, izolace a více než třináct let v nesvobodě. Dnes už je mi zcela zřejmé, na co mě chtěla v roce 1957 Matka Boží připravit. „Neslibuji ti, že budeš šťastný na tomto světě, ale na onom.“ Každý den jsem měl příležitost hlouběji porozumět pravému smyslu zmíněného poselství. Díky tomu jsem také nalézal sílu s důvěrou se svěřovat do rukou Matky Boží.

Když se mi během pobytu ve vězení někdy přihodilo, že má fyzická a psychická slabost překročila únosnou mez, a já se nebyl schopen modlit, tehdy jsem recitoval Zdrávas Maria. Opakoval jsem tuto modlitbu mnohokrát, byly to stovky a stovky zdrávasů. Všechno jsem svěřoval do rukou Neposkvrněné. Prosil jsem ji, aby rozdělovala milosti všem, kdo to v církvi nejvíc potřebují. Všechno konat s Marií, pro Marii, v Mariině síle.

Když se modlím k Panně Marii a prosím ji o přímluvu, častokrát dodávám: „Matko, co bych mohl vykonat já pro tebe? Jsem připraven jednat podle tvých nařízení a plnit všechna tvá přání, protože to vše směřuje k nastolení Ježíšova království.“ Po této modlitbě zaplavuje mé srdce nepopsatelný pokoj a jsem zbavován i sebemenšího stínu strachu.

Když vzývám Pannu Marii, nemohu nikdy opomenout ani svatého Josefa, jejího manžela. Je to Ježíšovo a Mariino přání, protože oba svatého Josefa velmi milovali. Obracím se tedy na svatého Ježíšova pěstouna nejrůznějšími modlitbami.

Neposkvrněná Panna Maria mě nikdy neopustila. Stále mě provázela na mé bolestné pouti celou řadou věznic.

Ptáte se mě, jakou roli hraje Maria v mém rozhodnutí radikálně následovat Krista? Ježíš řekl z kříže Janovi následující slova: „To je tvá matka“ (Jan 19,27). Po ustanovení eucharistie nemohl Pán svým učedníkům zanechat nic většího než svou matku.

Maria je pro mě živým evangeliem, které je přístupné každému člověku, které je snadno srozumitelné a hovoří přímo k srdci. Maria je nám přístupnější než ostatní světci.

Maria je pro mě matkou, kterou mi dal Ježíš. Když nějaké dítě trpí a má potíže, jeho první reakcí je, že volá na pomoc maminku. Pro dítě je matka vším, je to jeho celý svět.

Maria žije cele a bezvýhradně pro Ježíše, jejím posláním bylo, aby měla podíl na díle vykoupení celého lidstva. Veškerá Mariina sláva pochází od Ježíše. Z toho vyplývá, že můj život pozbude jakékoli ceny, když se odloučím od Ježíše Krista.

F. X. Nguyen Van Thuan: Svoboden ve víře. Ze zkušenosti vězněného biskupa (Paulínky 2017)