Jelikož je kytara vyrobená za dřeva, je jakoby živá (horní ozvučná deska je nejčastěji ze smrku nebo cedru). Nevím, jak je tomu u jiných nástrojů, ale na akustické kytaře je krásné to, že se majiteli zcela přizpůsobí. Dřevo má totiž vláknitou strukturu, a protože má každý akord jinou frekvenci, každý strukturu vláken rozeznívá jinak. Amatér jako já má oblíbené akordy a styl. Je to dáno hudbou, která se mu líbí, i tím, ve které tónině nejčastěji zpívá. Kytara si to „pamatuje“. Její vlákna se totiž postupně utvářejí podle hudby, kterou na ni majitel hraje. Stane se mu družkou a součástí jeho…