Doma v knihovně mám dvě poličky vyčleněné pro knihy, které jsem sám napsal. Většinou na ně sedá prach. Ani nevím, co mě to tuhle popadlo, ale zapátral jsem do jedné z nich. Mám v ní své starší tituly, většinou rozhovory nebo příběhy osobností. Tematicky úplný pelmel: političtí vězni, kněží, exulanti, umělci, sportovci… Rozuměl jsem si s každým, přitom mám dojem, že mezi sebou by si toho někteří z nich asi moc neřekli.Co mají vlastně tyhle moje knihy společného? – napadlo mě. (Samozřejmě kromě mého autorství a smutného faktu, že skoro nikdo ze zpovídaných už nežije.) Chvíli jsem dumal a chtěl…
