Je tomu rok, co jsem si na chalupě o dovolené, obklopen lesem, zapsal:„Život zevnitř. Jsem projevem svého středu, kterým je On. I příroda kolem mne je projevem stejného zdroje, i ona má svůj střed v Něm. Je tiché slunečné ráno. Babička se vykloní z okna a začne zpívat svoji oblíbenou písničku: ‚Ta naše písnička česká / ta je tak hezká, tak hezká / tak jako na louce kytička / vyrostla ta naše písnička. / Až se ta písnička ztratí / pak už nic nebudem mít / jestli nám zahyne / všechno s ní pomine / potom už nebudem žít.‘ Je to velké.“ Babička v lednu zemřela. Pohřbil jsem ji i s písničkami, co…