Jeden den jsem se vydal sám do kopců. Funěl jsem pár hodin a zastavil se až kousek před vrcholem. Dál totiž vedly pouze ve skále zabudované úchyty a já si na ně netroufl, i když jsem se snažil nedívat dolů. Nenápadně jsem se otočil, sestoupil pár set výškových metrů a sedl si bokem do stínu. Na skrytém místě jsem vyplašil celé hejno motýlů, bylo jich tam aspoň dvacet. Jak jsem tak seděl, zklidňoval dech a bloumal pohledem, začali se motýli vracet. Brzy si první sedl na mou ruku, pak další, taky na batoh a na tvář… V jednu chvíli na mě spočinulo snad deset baboček a bělásků. Svatý František…