Vedro je děsné, fronta aut před námi nekonečná, manželka pospává a děti se začínají hádat. Minerálka už mi došla a hlad začíná hlodat. I tu se ozve signálním nepokojem nejstarší část lidského mozku, která velí: Pryč od toho! Něco udělej, zastav to, třeba uteč, zbav se nepohodlí! Když zatroubím, pomůže to? Nepomůže, odpovídá mi rozum. Nic se nezmění, dodává. Vystoupit nemůžu a někam zmizet taky ne. Seřvat hádavou bandu na zadním sedadle? Na chvíli snad ztichnou, ale náladu jim nevylepším. A oni mně pak taky ne. Jasně, to je nápad – jen posádce auta řeknu, že už toho mám dost: „Hele je vám taky…