Mám ráda knihobudky. Zvláště pak ono nadšení, když objevím nějaký poklad. Nedávno mě nadchla jedna taková malá, spontánně založená. Vlastně to ani nebyla knihobudka, ale knihy vyrovnané ve výklenku u chodníku. Až se mi srdce rozbušilo. Uviděla jsem totiž mezi knížkami baltské pohádky s titulním názvem Diamantová sekera. Kniha byla u nás vydána ve stejném roce, kdy jsem se narodila, a v dětství jsem se k ní vracela. Přitahovala mě jak půvabnými ilustracemi, tak i příběhy odlišnými od našich pohádek. Byly plastičtější a ne vždy se sladkým pohádkovým koncem. Víc moudré příběhy než klasické…