V jeho první části se ohlíží za dobou před téměř třiceti lety, kdy se vedení arcidiecéze ujímal, a píše: „Mohli jsme si připadat jako zamilovaní, kteří se zasnili, a pak pociťují lítost, že realita není tak zářivá. Přesto se nesmíme bát zahledět do krásy církve, abychom dostali chuť a odvahu do budování právě takové podoby církve, jakou ukazuje sám Pán.“ Nyní je podle něj možné děkovat za církevní školy, Charity, obnovená…