GLOSA Jiřího Macháně Bylo to super, oddychli jsme si s přáteli z farnosti, když jsme po Noci kostelů za tmy začali balit a uklízet. Byli jsme utahaní, protože jsme několik hodin chodili s kůží „po trhu“, představovali kostel, společenství církve a někdy také svou víru. A jak mnozí víte, povídat si se sousedem o duchovním životě, není úplně jednoduchá disciplína. Jenže ona víra i bohoslužba příchozí docela zajímala, protože na zvon si už asi zazvonili všichni. Naše varhanice…