V úterý 9. června 1942 byl důstojný pán na Kladně u zkoušky z němčiny. Domů přišel až večer. Najednou v půl jedenácté večer byla slyšet střelba a bouchání na domovní dveře u fary. Šla jsem otevříti. Do fary se vrhnulo šest esesmanů a po vstoupení ihned žádali všechny klíče. Ptali se, kde je farář. Uvedla jsem je do pokoje. Pan konzistorní rada se ihned oblékl a já musela se dvěma esesmany do kuchyně. Byla jsem oblečena jen v nočním prádle. Dovolili mně vzíti si jenom plášť a šátek na hlavu. Tu již pan rada šel dolů. Dokud jsme byli toho večera ještě na faře, nosili esesmani matriky, zlaté kostelní předměty uschované na faře do auta stojícího před farou. Přitom odnášeli i šatstvo, prádlo a koberce. S tímto autem se několikrát vrátili a zřejmě věci odváželi do Buštěhradu, neboť se po odjezdu z fary vrátili za malou chvíli. Potom poručili panu radovi jít do kostela. Vzala jsem klíče od kostela a šla s důstojným pánem a esesmany. Důstojný pán jim musel dát klíče od svatostánku a oni ho otevřeli a vše z něho vyházeli. Přitom jsme se nesměli ani hnout. Stáli u nás esesmani s napřaženými puškami, připravenými k výstřelu. Když nenašli nic, co snad chtěli najít, poručili nám odejít ven, ale pak, když jsme se chtěli vrátit na faru, nás jeden z esesmanů oba odvedl na dvůr k Horákům. Na dvoře statku byla již rodina Doležalových a Káclova. V půl třetí byl rozkaz: ženy do školy a muži zůstanou na statku. Měla jsem pro důstojného pána balíček, ale když jsem mu ho chtěla dát, esesman chytl pana radu za rameno a zatočil s ním tak, že upadl. Začal ho kopat a tlouci. Chtěla jsem mu pomoci ze země, ale esesman mě chytil za krk a začal mě škrtit. Pak do mě kopl tak, až jsem upadla. (…) Potom jsem musela za ostatními obyv ateli jít do školy a již více jsme nikoho z mužů a dětí od patnácti let neviděly. Když nás ženy vedli do školy, šly jsme kolem kostela, odkud bylo slyšet hrozné rány. Ten náš drahý kostel, který byl tak pěkně zařízen. Bylo zde 100 elektrických světel, nová socha sv. Terezičky a jiné památné věci. Ráda jsem do něj chodila a zdobila jeho oltář s paní řídící Ottomanskou. Oltář Panny Marie byl ještě ozdoben z májových pobožností, neb jsme ho nechávali vždy ozdobený přes celý červen k pobožnosti Nejsvětějšího srdce Páně.
Ukázka ze vzpomínek farní hospodyně Antonie Škrdlové z knihy Františka Koloucha Nejvyšší oběť. Poslední lidický farář Josef Štemberka (KNA 2022)
