Možná jsme se taky už někde potkali – na besedách o mých knihách, se kterými jezdím po českých a moravských knihovnách a kulturních sálech. Někdy na setkání s literaturou dorazí hodně lidí, jindy jen pár. To nám ale nevadí. Povídáme si o hospicích, samotářích, o tom, jestli odloučenost od rytmu civilizace probouzí v člověku přirozenou potřebu duchovního naplnění… Po besedě podepisuju své knihy a najdeme si chvíli k hovoru mezi čtyřma očima. Někdy si předáme kontakt s tím, že tohle naše setkání nemusí být poslední. Občas čtenář (většinou čtenářka) dokonce sáhne do zavazadla a vyloví dáreček.…