Příběh, o který bych se dnes s vámi chtěla podělit, se odehrál v roce 1984 za tuhého komunismu. Pracovala jsem tehdy jako školnice na našem gymnáziu. Mezi moje povinnosti patřilo také otevírání školy. Školní vrata jsem odemkla už v pět hodin ráno, protože žáci ze čtvrtých ročníků chodili na šestou do tělocvičny sportovat. Pak jsem měla skoro hodinu volno. Škola byla v tuto dobu ještě liduprázdná. Sedávala jsem proto v kanceláři sekretářky tehdejší soudružky ředitelky a na psacím stroji jsem opisovala modlitby, zakázanou literaturu… Soudružka ředitelka byla kovaná komunistka, absolventka…