Jednou z jistot, které činí (nejen) můj svět poněkud pokojnějším, je květen coby mariánský měsíc. Všechno vykvete, oku zalahodí nazdobené oltáře a sochy Bohorodičky, Loretánské litanie pak rozkolébají pravidelným rytmem duši k modlitbě. A to je ta pravá chvíle přinést Boží Matce naše radosti a těžkosti. Složit jí k nohám trápení svého života, včetně bolestí církve a lecjakých nedomyšlených výroků, selhání i průšvihů. Ale také strasti nemálo zkoušeného…