Evangelium vypráví podobenství o marnotratném synu (Lk 15,1132). Přivádí nás k srdci Boha, který vždy odpouští se soucitem a něhou. To my se unavujeme prosit o odpuštění, ale on vždycky odpouští. Bůh je Otec, který nejen vítá zpět, ale raduje se a oslavuje svého syna, který se vrátil domů poté, co promarnil všechen svůj majetek. My jsme tím synem a dojímá nás, jak moc nás Otec stále miluje a čeká na nás. Ve stejném podobenství je však také starší syn, který se otcovým jednáním dostává do krize. Tento starší syn je i v nás a alespoň částečně jsme v pokušení s ním souhlasit: vždycky plnil své…