Roztomilá malá holčička poskakovala v metru kolem své maminky. Najednou se z ničeho nic rozplácla na zemi. Zvedla se, otočila se a rozhlédla na všechny strany – a srdceryvně se rozvzlykala. Soucítila jsem s jejím neštěstím. Nebyla jsem dostatečně nablízku, abych slyšela, co ji nejvíce rozhodilo. Mezi jejím pádem, resp. tím, jak se znovu postavila na drobné nožičky, a pláčem uběhla znatelná časová prodleva. Přemýšlela jsem, co se jí mezitím promítlo v hlavičce. Nemyslím, že její pláč byl vyvolán bolestí. To by se rozkřičela okamžitě. Smutně udiveným pohledem se rozhlížela kolem sebe. Nikdo…